Zkušený sportovní trenér a kouč Martin Daněk předává své zkušenosti i do hokejbalového prostředí!
V rámci seminářů Českomoravského svazu hokejbalu (ČMSHb) často vystupují zajímavá jména. Jedním z aktuálních školitelů je Martin Daněk, zkušený sportovní trenér a kouč, který například působil jako mentální kouč juniorských mistrů světa 2019 ve florbale. Co by chtěl Martin Daněk předat hokejbalu?
Rozvoj trenérů a koučů je důležitý i v amatérském prostředí
Pane Daňku, Vy máte mnoho zkušeností z trénování a koučování mladých i starších sportovců. Mohl byste nám prozradit, jaké úspěchy již máte za sebou? Kterých si nejvíce ceníte a jak na ně vzpomínáte?
Děkuji za otázku. Jsou úspěchy viditelné a neviditelné. Mezi ty neviditelné patří zejména vztahy s hráči, rodiči, trenéry bez ohledu na sportovní výkonnost. Zkrátka dlouhodobý pocit, že vzájemná spolupráce dává, nebo dávala smysl. Ve společnosti se upínáme na ty viditelné úspěchy, tak tam bych asi zařadil 2 tituly mistrů světa s juniorským nároďákem florbalu v roli mentálního kouče nebo třeba to, že v současné fotbalové reprezentaci je pravidelně několik hráčů, se kterými jsem měl možnost dlouhodobě spolupracovat jako individuální trenér v době, kdy začínali s kariérami a mohl se podílet na jejich rozvoji. A další tam míří. Mám také několik spoluprací s bojovníky (MMA, box a další), kteří patří mezi nejlepší v ČR i na světě. Celé to mám ale postavené tak, že mě nejvíce těší to, že k úspěchu ty týmy nebo sportovci došli jinou cestou, než je obvyklá. A mě baví hledat nové možnosti.
Věnujete se jak rozvoji jednotlivců, tak týmů. Byl jste také například centrálním lektorem FAČR. Jak se podle Vás musí správně pracovat s jednotlivými hráči? Co je v práci s nimi to nejdůležitější?
Podle mě jde zejména o to, abychom vedli hráče k tomu, aby za svoji cestu přebral odpovědnost a sám zkoumal možnosti svého rozvoje. Aby se neřídil jen tím, co mu, kdo říká, ale aby si byl vědom toho, čeho chce dosáhnout a hledal cesty, jak na to. To se týká jak kontextu celé kariéry, tak i třeba situace, kdy chce zlepšit nějakou dovednost. Jsem odpůrcem klasického direktivního stylu, kdy se trenér tváří, že je chytřejší než hráč a že vždy ví, co je pro hráče dobré.
Na druhou stranu musí trenér či kouč vědět, jak jednotlivce směrovat. Jak vidíte rozvoj trenérů v ČR? Jde kupředu?
Vnímám postupně posuny díky některým inovátorům, ale obecně bych řekl, že jsme ještě stále hodně spoutáni starými dogmaty.
>>PŘIHLÁŠKY NA WEBINÁŘ 7. 2. 2024<<
Cesta každého trenéra je jiná
Trenér či kouč. To jsou velká témata dnešní doby v oblasti sportu. Mimo hráčů se také musí posouvat a získávat nové poznatky. Na co musí trenéři a kouči dbát, aby rozvíjeli hráče a týmy tím správným směrem? A jaký je vůbec rozdíl mezi trenérem a koučem?
Na to se vážně těžko odpovídá, cesta každého trenéra je jiná. Já se snažím jít cestou neustálého čerpání reálných zkušeností v kombinaci se studiem a rozhovory s kolegy. Osobně dnes rozvoj každého jednotlivce i týmu stavím na základě přesné analýzy současného mentálního stavu. Už dávno mi nestačí pouze analyzovat herní nebo kondiční úroveň.
Vy v letošní hokejbalové sezóně máte pod záštitou ČMSHb několik seminářů. Co Vás přivedlo k hokejbalu? Znáte náš sport? Bude pro Vás výzva pracovat s trenéry v amatérském sportovním prostředí?
K hokejbalu mě přilákal pan Martin Komárek a trefil se do mého zájmu, protože jednak jsem jako kluk vyrostl na malé vesnici, kde jsme neustále mastili “benďák” a s touto hrou mám spojeno mnoho pěkných zážitků, a jednak jsem nějak zatížen na sportovní hry, protože jsem nastavený jako člověk primárně na spolupráci. Asi není náhoda, že aktuálně spolupracuji se třemi českými národními týmy v týmových sportech, kdy všechny končí na “bal”. (smích)
V seminářích se budete zaměřovat na mentální specifika dětí, základy coachingu a mentální přípravu v rámci odpovědnosti a samostatnosti hráčů. Na co přesně se mohou hokejbaloví trenéři těšit? A proč je práce s mládeží podle Vás tak zásadní?
Věřím, že se mohou těšit na interaktivní prostředí, ve kterém jim nikdo nebude říkat, co a jak mají dělat, ale spíše je budu nutit přemýšlet a hledat vlastní cestu. Práce s mládeží je pro mě zásadní, protože máme možnost pomáhat rozvoji mladých lidí pro sport i běžný život, a tak jak s mládeží budeme dělat, tak bude vypadat náš sport i společnost. Takže pro mě není ni důležitějšího.
>>PŘIHLASTE SE NA WEBINÁŘ ODBORNÍKA V OBORU<<
