Odnesl jsem si skvělé nápady a tipy do dalších sezón v klubu, hlásí jeden z trenérů CTM Lukáš Novotný

Na letních kempech předával hráčům zkušenosti početný tým trenérů. Jedním z nich byl také Lukáš Novotný, který v této roli zamířil na kemp talentované mládeže poprvé. V České Třebové se pohyboval u kategorie hráčů do 16 let a nejen o své náplni práce se rozpovídal více.

Na camp jsem jel s tím, že bych si rád rozšířil obzory tréninkových metod

Lukáši, zúčastnil jste se nedávno skončeného CTM, kde jste byl jedním z trenérů. Co Vás přivedlo na kemp talentované mládeže?

Ohledně účasti na campu mě oslovil Martin Komárek, který mě směřoval specificky na tento nově vzniklý turnus pro kategorii hráčů do 16 let. No a vzhledem k tomu, že jsem měl v daném termínu volno a zároveň mě velmi lákalo trénování v kolektivu šikovných a talentovaných lidí, jsem tuto nabídku bez váhání přijal.

Mezi Vašimi kolegy byli také trenéři, kteří se této práci věnují už delší dobu nebo působí u reprezentačních týmů. Dalo Vám to nějaké nové trenérské zkušenosti?

Rozhodně! Sledovat práci trenérů z celé republiky, ať už těch zkušených nebo nováčků, jako jsem byl já, byla opravdu radost. Na samotný camp jsem jel s tím, že bych si rád rozšířil obzory ohledně tréninkových metod, cvičení, přístupu k hráčům a organizace tréninkových jednotek. A díky klukům a holkám z celé republiky jsem si odnesl skvělé nápady a tipy do dalších sezón v klubu.

Pro hráče jste tam měli připravený nabitý program. Jak byste popsal práci trenéra na kempu a co jste měl na starost Vy?

Na mě konkrétně čekala pozice kondičního trenéra. Práci jsem měl dost ulehčenou tím, že jsem se dostal do skvělého kolektivu, který vedli zkušení trenéři, co za sebou měli už mnoho campů talentované mládeže a podobných akcí. Parta v čele s Luckou Rosičkovou, Julčou Svitákovou, Míšou Šmatlákovou a na prvních pár dní také Ondrou Almašim a Luckou Toušovou mi pomohla zapojit se do koloběhu tréninků a hned během prvního dne mít pocit, že i jako nezkušený trenér na této úrovni můžu hráčům něco předat.

Samotná práce nespočívala v ničem extra odlišném od mojí práce v klubu, tedy příprava kondičních jednotek pro skupiny hráčů, a to ať už ve větších skupinkách, pro které jsme vytvářeli různorodé pohybové hry a soutěže, anebo v menších počtech, kdy jsem měl na starost silový trénink.

Na kempu talentované mládeže se prostřídá početný tým trenérů, kteří se starají o několik hokejbalových talentů. Zdroj fotky: Mládežnický hokejbal.

Na samotném trénování je podle mě nejlepší pozorovat čirou dětskou radost

Na kempech se představilo několik talentů. Jaký v nich vidíte potenciál? A jsou vidět mezi dětmi výrazné rozdíly nebo přijdou s podobnými dovednostmi?

Potenciál si nedovoluji odhadnout, protože s hráči této kategorie nemám tolik zkušeností – na klubové úrovni trénuji minipřípravku a ženy. Co ale rozhodně na hráčích vidět bylo, byl jejich zápal pro hru, motivace se zlepšovat a snaha být nejlepší. To jsem opravdu ocenil, protože pokud hráč nemá snahu se zlepšovat, je mu jeho potenciál úplně k ničemu. A proto bych mezi nimi výrazné rozdíly nedělal. Ano, při pohledu na hru spatří výkonnostní rozdíly po chvilce pozorování každý, ale věřím tomu, že co se týče odhodlanosti být lepším hráčem, přijelo do České Třebové 75 stejných kluků.

Hráči se zdokonalovali nejen na hřišti, ale několik aktivit je čekalo i mimo něj. Vnímal jste jejich posun v průběhu kempu?

Posun nastal rozhodně ve tvorbě kamarádských vazeb mezi jednotlivými hráči, na což plynule navazovalo zlepšení jednotlivých tréninků. Zatímco první den byly soutěže, závody a cvičení trošku na bodu mrazu, s postupem času se začali kluci mezi sebou hecovat a jeden druhého posouvat k lepším výkonům.

Mládeži se věnujete také v libereckém klubu. Co pro Vás znamená trénování mladých hráčů a co se Vám na této pozici nejvíce líbí?

Trénovat jsem začal už v 16 letech, protože jsme v Liberci rozjeli hokejbalový klub a pro nově příchozí děti, mezi nimiž jsem sám ve čtrnácti byl také, najednou byl pouze jeden jediný trenér, který logicky nemohl sám tréninky zvládat. Přestože jsem byl tak trochu „vhozen do vody“, tak mě bavilo se v ní učit plavat a postupně se posouvat v kvalitě tréninků. Na samotném trénování je podle mě nejlepší pozorovat čirou dětskou radost. Upřímná radost dítěte z pohybu, když vyhraje závod o míček, vstřelí gól do šibenice, porazí kamaráda ve sprintu nebo zvítězí v zápase, je strašně kouzelná a návyková věc. A já si vždycky říkám, že i kdyby se mi nepodařilo vychovat žádného reprezentanta nebo hráče či hráčku vrcholového hokejbalu, mým hlavním posláním je vést obyčejné děti k obyčejnému pohybu, ideálně tak, aby je to bavilo. A to věřím, že se nám v Liberci opravdu daří.

Lukáš Novotný trénuje mladé hráče také v libereckém klubu. Zdroj fotky: Facebook HBC Liberec.