S fanoušky většiny klubů máme povětšinou přátelské vztahy, vypráví nejznámější hokejbalový fanoušek "Marwin"

Play off CROSSDOCK Extraligy je v plném proudu, ale pro Svítkov již skončilo. Ve druhé sezóně si Stars došly pro bronzové medaile, čímž překonaly své dosavadní maximum. Nesmí se ovšem zapomínat na to, pro koho se tento krásný sport hraje. Pro fanoušky.

Na chvíli se přesuneme mimo hokejbalové mantinely, přesněji řečeno na tribunu. O jaký druh sportovního odvětví by se muselo jednat, aby žádný klub neměl své fanoušky, kteří chodí podporovat své miláčky? A co teprve když se jedná o amatérský sport a týmy jezdí bojovat napříč celou Českou republikou To už málokterý nadšenec absolvuje. Každopádně český hokejbal má pravděpodobně něco navíc a své o tom mohou vyprávět v Pardubicích, kde se jeden takový velký obdivovatel najde a se svým milovaným mančaftem obráží všechny hokejbalové krásy naší vlasti. Během našeho rozhovoru se v jednu chvíli zarazil a s nadsázkou pronesl: „My se ale držíme na té správně straně Labe, tudíž nehrajeme v pardubickém, nýbrž svítkovském klubu“. Seznamovat se s Martinem Bláhou, kterému se přezdívá Marwin, je asi zbytečné. S nejvěrnějším příznivcem hokejbalového oddílu HBC Svítkov Stars Pardubice jsme si povídali nejen o jeho hlasitém „bušení do bubnu“.

V současné době jsem fanouškem na plný úvazek

Martine, jak dlouho se pohybujete v hokejbalovém prostředí?

V hokejbalovém prostředí se pohybuji již čtvrt století. Začínal jsem jako obránce v Prachovicích, po třech letech jsem se zásluhou přestěhování přesunul do Heřmanova Městce, kde jsem byl obráncem v B týmu, pracoval jsem ve vedení klubu, staral se o náborovou činnost, stal se rozhodčím, stal se trenérem mladších a starších žáků a fanouškem "ježčího" A týmu. Následně jsem v roce 2012 obdržel trenérskou nabídku od Svítkova, kde jsem jako asistent měl možnost učit se od Martina Komárka a následně zde jako hlavní trenér vést týmy dorostu, juniorky a v neposlední řadě i tým žen. Odsud mě trenérské řemeslo zaneslo v roce 2018 na tříletou stáž do Hradce Králové.

Jste ve svítkovském klubu „pouze fanda“, nebo pomáháte i více, než jenom hlasitě skandovat a podporovat hráče svým repertoárem?

Ve Svítkově jsem prošel mnoho pozic. Ať už to byla pozice ve vedení klubu, asistent trenéra, dále i jako hlavní trenér u mnoha kategorií. Nějakou dobu jsem se též staral o náborovou činnost. V podstatě jsem si zde prošel vše, co se dá. K tomu jsem se stal i velkým fanouškem našeho A týmu, ke kterému jsem se v této roli připojil v momentě, kdy došlo ke generační obměně a za A tým v 1. Lize začali nastupovat moji bývalí svěřenci z juniorky a dorostu. V současné době jsem fanouškem na plný úvazek, neboť jsem se rozhodl odejít do trenérského důchodu a veškerou svou energii věnovat našim hvězdám a hvězdičkám jako jejich fanoušek.

V nejvyšší CROSSDOCK Extralize platíte bezpochyby za nejznámějšího a nejvěrnějšího fanouška, který pravidelně jezdí na zápasy s týmem napříč celou republikou a jste jejich další hráč na hřišti. Kde se ve Vás bere chuť takhle cestovat?

Není to jen o chuti, hokejbal je prostě naše láska a zároveň droga. Říkám naše, protože to všechno se mnou již 25 let sdílí i má žena Lucie. Pro většinu známá jako Teta Stars. Ten tým si nás prostě získal, úžasní trenéři, úžasní hráči, skvělá vedoucí Alenka Malá, kustodi Jurgič s Kajkem, Monika Kábrtová, která se o hráče stará jako masér a fyzioterapeut, Feďa (Petr Martínek), který je v podstatě takovým otcem. Hráči říkají majitelem toho týmu. Dokud hráči a trenéři budou mít zájem, abych s nimi byl, budu tam.

Martin Bláha (Marwin) při zápasu Svítkova. Autor fotky: Štefan Havran.

Jsem rád, že v dnešní podivné době je v hokejbalovém prostředí kousek světa

Jak Vás vnímají hráči a fanoušci ostatních klubů, když spustíte na tribuně své chorály?

To je klub od klubu jiné. Jsou kluby, které svolají na náš zápas své fanoušky se slovy „Přijďte nám pomoci se Svítkovem, přijede Marwin“ a pak jiné, kde to nikdo neřeší. Spousta hráčů napříč kluby mě zná i z repre akcí, na které jezdíme též fandit, a tak se se mnou vždy pozdraví a prohodí pár slov, stejně tak trenéři. Pokud je na stadiónu spousta fanoušků soupeře, je vždy na co se těšit, bude souboj na hřišti i v hledišti. A myslím, že takovouto atmosféru si hráči napříč kluby zaslouží. Vždyť dělají amatérský sport na téměř profesionální úrovni. 3 až 4 tréninky v týdnu, o víkendech zápasy ve vedru, v mrazu, v dešti. Se zraněními, která se snaží nevnímat, nebo je prostě z hlavy vytěsnit a řešit je až po konci sezóny. A k tomu samozřejmě chodí do školy, do práce, starají se o své rodiny. S fanoušky většiny klubů máme povětšinou přátelské vztahy a je milé, když po odkřičení nějakého mého pokřiku, který je psán přímo na některého hráče, zatleskají. Stalo se i to, že rozhodčí po brance nechal dokončit náš pokřik, ukázal palec nahoru a teprve poté dal pokyn k opětovnému zahájení hry. To jsou věci, které mě neskutečně nabíjejí a jsem rád, že v dnešní podivné době je v hokejbalovém prostředí kousek světa, kde je vše ještě v pořádku, lidé se respektují a uznávají napříč kluby i věkovými kategoriemi.

Jste jejich autorem přímo Vy?

Ano, jsem. Ale teď se ke mně přidal můj bývalý svěřenec, dnes kamarád a spolufanoušek Kazimír Svoboda, který se v klubu kromě fandění zabývá tvorbou upoutávek, rozhovorů, propagačních videí a dalších mediálních věcí. Má za sebou prvotinu, kterou ještě nikdo neslyšel a je na jeho oblíbence s číslem 8.

Kde berete inspiraci při jejich skladbě?

Inspirace vždycky přijde sama, když mě tým nebo přímo hráč svou hrou baví, jde to většinou samo. Občas se někdo z kluků zeptá, jestli bude mít také svůj pokřik, většinou odpovím: „Neboj, taky k tomu dozraješ“.

Máte nějakou, na kterou jste pyšný a je Vaší vizitkou?

Myslím, že dost povedená je naše děkovačka, kterou si hráči užívají po utkání. Dvakrát jste ji slyšel na Kladně. Já předkřičuji a ostatní fanoušci opakují po mně.

Ve svítkovském klubu hraje také Váš syn Matyáš rostoucí do role lídra. Snažíte se ho nějak cepovat, nebo tuhle práci necháváte na trenérech?

Cepoval jsem ho již od tří a půl roku. Od té doby jsem byl v týmu, ve kterém zrál, buď asistentem nebo hlavním trenérem a snažil se dohlížet na jeho rozvoj. Stejně tak i na rozvoj jeho bratra Tomáše, který hraje za svítkovský B tým. Od přechodu do mužských kategorií již nechávám většinu na trenérech, jen se snažíme dohlížet na životosprávu, co se týče stravy, regenerace a spánkové hygieny. Ostatní je již na něm samotném a jeho trenérech.

Poslední otázka není přímo mířena na aktuálně probíhající sezónu, ale má podle Vás svítkovský tým dostatek kvality a šanci vyhrát mistrovský titul?

Myslím si, že ti, kteří při našem postupu z 1. Ligy pochybovali a uštěpačně říkali, co tam budeme dělat, teď vidí, že když se odvede dobrá a poctivá práce s mládeží, tak je kde brát a tým může být v Extralize konkurenceschopný. Samozřejmě by to nebylo možné bez výborného zázemí a komfortu, který všem připravuje vedení klubu pod vedením Tomáše Pelcmana, Tety Stars, obrovského srdcaře a skvělého trenéra Petra Kopečného a další spousty trenérů, asistentů a vedoucích týmů. Ptáte se, zda bude mít někdy Stars kvalitu na zisk prstenů? Tak já říkám nepochybně ano. Pokud nepolevíme a budeme i nadále pracovat jako doposud, čas našich Hvězd zajisté přijde.

Svítkovští fanoušci si na tehdejší postup do CROSSDOCK Extraligy připravili dobrou kulisu pro své hráče. Ve dvou extraligových sezónách braly Stars 4. a 3. místo. Autor fotky: Štefan Havran.