Rozhodčí hokejbalu je těžká řehole, říká po konci kariéry v pruhovaném dresu Petr Štípek

Důležitou součástí hokejbalu jsou také rozhodčí. Bohaté zkušenosti má v této roli Petr Štípek, který kariéru v pruhovaném dresu zakončil po letošním třetím finálovém utkání Extraligy juniorů. Tomuto sportu se ale věnoval na více pozicích a stále ještě u něho působí.

Velmi se zvýšila kvalita práce s rozhodčími

Pane rozhodčí, po odřízeném třetím finálovém utkání Extraligy juniorů jste oznámil, že je to Vaše poslední v pruhovaném dresu. Co vedlo k tomuto rozhodnutí ukončit Vaši bohatou kariéru nyní?

Těch důvodů je několik. V jarní části soutěží jsem nebyl spokojený se svými výkony. Vzhledem k operacím kolen jsem měl několikrát po víkendu výpotek v koleni, takže zdravotní problémy už byly na hraně. A protože jsem s hokejbalem začal v roce 1987 a za celou dobu jsem měl jen roční pauzu, je čas to přenechat mladším.

S pískáním jste začínal v 90. letech minulého století. Jak se za tu dobu vyvíjela práce rozhodčího v tomto sportu?

Je to strašně dlouhá cesta. Hrálo se se skákajícím tenisákem, později napuštěném vodou. Hřiště byla menší, hrálo se ve 4 hráčích v poli. Hokejbal byl zimní sport. Ráno jsme odklidili sníh, posolili hřiště a v 10 se hrálo. Hra nebyla tak do těla, jako je dnes. Hráči měli pracovní rukavice, hokejku a to bylo vše. Nedá se to srovnávat. Hlavně pískal rozhodčí sám. Posun ke dvěma rozhodčím výrazně zvýšil kvalitu rozhodování, protože jeden rozhodčí stěží obsáhne celé hřiště. Hra se přitvrdila, zvětšila se hřiště a hraje se v pěti. Na rozhodčí jsou kladeny mnohem větší nároky. Na druhou stranu se velmi zvýšila kvalita práce s rozhodčími, semináře a školení. Musím vzpomenout na Víťu Čapka, který začal systematicky pracovat s rozhodčími, a Jardu Pikulu, který to posunul o další level výš. O rozhodčí je nyní dobře postaráno, což někteří mladší nevnímají, protože přišli už do dobře nastavených podmínek. V počátcích hokejbalu si rozhodčí všechno museli sami kupovat a na zápas se převlékat ve studené šatně.

Jako rozhodčí jste nastoupil do mnoha zápasů včetně mezinárodních. Jaké utkání Vám nejvíce zůstalo v paměti?

Ty utkání budou dvě. První bylo páté utkání finále Extraligy mezi Habešovnou Gladiators a HBC Kladno. Neskutečná atmosféra derby a finále zároveň. S kolegou Milanem Šoupou jsme pískali první, čtvrté a pak i ono páté utkání. To došlo až do prodloužení, kde jsem neuznal branku Kladnu kvůli ofsajdu a nakonec vyhrála Habešovna. Druhé je z MS 2009. V té době jsem dělal vyhazovače, 110 kilo živé váhy a zřejmě proto mě nasadili na většinu utkání Kanady, která měla docela urostlý, tvrdý tým. Už ve skupině s Portugalskem po sobě hráči šli. A co čert nechtěl, střetli se v utkání o umístění o páté místo. Tehdy to bylo myslím nejhorší umístění Kanady v historii MS. Utkání bylo hrozná řežba, v jednu chvilku to vypadalo, že na plochu naskáčou oba týmy a poperou se. Naštěstí jsme to zažehnali. V utkání se udělilo několik trestů s odchodem do sprchy.

Musím zdůraznit, že u nás jsou nejlepší rozhodčí na světě

Pohyboval jste se v několika soutěžích, od mládežnických až po vrcholové akce jako je mistrovství světa. Má každá soutěž svá specifika, na co si rozhodčí musí dát větší pozor a co si pohlídat?

Je pravda, že pískat žáčky, Extraligu nebo MS je výrazný rozdíl. Děti se ženou všichni za balonkem, v dalších soutěžích se zvyšuje kvalita, rychlost, tvrdost a všechny další aspekty hry. Ke každému zápasu ale musí rozhodčí nastoupit soustředěný a připravený. Nejdůležitější je dobrý pohyb a správný výběr místa. Nikomu přeci nechcete pokazit zápas. Rozhodčí se vždy snaží pískat co nejlépe, ale všichni jsme jen lidé a každý může udělat chybu.

Rozhodčí nemají jednoduchou pozici. Navíc v hokejbale nejde zhlédnout ani opakovaný záběr a rozhodnutí se na hřišti musí udělat během chvíle. Jak těžké je pak posoudit obtížné situace v návalu emocí?

Je to náročné. Na rozhodnutí máte vteřiny. Stane se, že jste si jisti svým rozhodnutím, po utkání si pustíte záznam a zjistíte, že to bylo jinak. Z různých pozic vypadá jedna situace jinak. Někdy vám přeběhnou hráči ve výhledu, někdy nemáte ideální postavení. Když vidím, kolik situací se řeší ve fotbale a hokeji u záznamu, o to víc si vážím svých kolegů, protože my žádnou takovou možnost nemáme. Také tlak diváků je někdy enormní, ale musíte to vytěsnit a nenechat se ovlivnit. Upřímně říkám, že rozhodčí hokejbalu je těžká řehole. Musím zdůraznit, že u nás jsou nejlepší rozhodčí na světě, bez diskuze. Škoda, že si toho u nás neváží.

U hokejbalu jste se nepohyboval jen jako rozhodčí. V tomto sportu jste se objevoval také jako hráč, dělal jste delegáta, předsedu komise rozhodčích, kustoda, kondičního trenéra nebo vedoucího mužstva. Budete u hokejbalu působit i nadále?

Vidím, že jste připravena, ale ani tento seznam není ještě kompletní (úsměv). Za 36 let toho zvládnete skutečně hodně. Hokejbalu jsem obětoval zdraví a moře času, protože tento sport miluji. Ale hodně jsem i dostal. Pískal jsem MS, vyhrál Extraligu i Český pohár. S U20 bohužel neuspěl ve dvou finále MS. Zážitky tedy jak krásné, tak smutné. Hlavně mi ale hokejbal dal mou ženu a rodinu. Nemám vlastně už žádnou metu, co jsem si zamlada vysnil, jsem bohatě dosáhl.

V současné době jsem člen reprezentačního úseku, kde se starám o všechny naše reprezentace. Jde o technické zabezpečení, veškeré oblečení, pitný režim, občerstvení na kempech atd… Říká se, nikdy neříkej nikdy, ale dres rozhodčího už určitě nikdy v oficiální soutěži neobléknu.

Petr Štípek (vlevo) ukončil kariéru rozhodčího po třetím finálovém zápasu Extraligy juniorů, ve kterém se utkal Svítkov s Kladnem. Autor fotky: HBC Svítkov Stars Pardubice.